Konec Schengenu!?

Příliv uprchlíků, migrační vlna, nekontrolovatelný pohyb statisíců obyvatel Bllízkovýchodních států. To jsou nejčastější slovní spojení objevující se ve všech českých mediích, ať už televizních nebo tištěných. 

Sociální média jsou zahlcena nejen fotografiemi malých dětí a potápějících se lodí, ale také obrovskými masami lidí, ve kterých je jen jedno procento tvořeno ženami s dětmi. 99% tvoří bojeschopní muži ve věku 18-35 let, kteří místo obrany své rodné země, svého domova, emigrovali do jiných zemí a snaží se dostat co nejdále od rizikové oblasti. Jsou to ale opravdu uprchlíci prchající před nebezpečím, před válkou a krveprolitím?

Z mnoha západních médií, ale i z vyjádření představitelů ISIL (IS) se dozvídáme, že jen velmi malá část těchto lidí jsou opravu vojenští či političtí uprchlíci. Mnozí z nich jsou „pouze“ ekonomičtí migranti, kteří se chtějí natrvalo usadit v západních vyspělých zemích. ISIL (IS) ve svých prohlášeních již před půl rokem konstatoval, že tato vlna, která během několika týdnů zesílila do dnešní podoby, bude jejich cestou do evropských zemí, kde se v utajení infiltrují do společností jednotlivých států. A Česká republika nebude výjimkou. Ačkoliv se hlavní vlna uprchlíků uchyluje do Německa, případně do Francie a Velké Británie, není této migraci konec. Nejen, že přes Českou republiku mají možnost přejet bez povšimnutí díky pašeráctví lidí, ale mohou tady také zůstat. Jak ale zabránit nekontrolovatelnému pohybu nelegálních imigrantů přes naše území?

I přes to, že je Česká republika členem Evropské Unie a Schengenského prostoru, i přes to, že o mnoha krocích musí diskutovat na té nejvyšší možné politické úrovni, má náš stát stále své možnosti, jak se i bez svolení EU postarat o bezpečnost své země a obyvatel. Každý členský stát, i přes plné fungování Schengenského prostoru, může při podezření na bezpečnostní riziko ať už potencionální, nebo reálné, učinit jisté kroky, jak tuto bezpečnost zajistit. Státní aparát má pravomoc k znovuobnovení hraničních kontrol nejen na bývalých hraničních přechodech, ale kdekoliv na hranicích země. Každý stát má právo identifikovat každého nelegálního uprchlíka, zaregistrovat ho a poté dle platné legislativy jednat o jeho setrvání či vyhoštění. Myslím, že události roku 2015, útoky v západních státech, stále se zvyšující aktivita IS a migrační vlna, ukazují, že je nutné nejen tyto kontroly zavést, ale také navrhnout revizi Schengenských dohod. Naše vláda prošvihla už několik šancí, jak více zabezpečit Českou republiku. Tuto by prošvihnout neměla.

Dalším problémem je i neobjektivnost českých médií, neúplné informace a srdceryvné fotografie, opakující se v každé druhé zprávě o migrantech. Obyvatelé České republiky nemají přístup k získání všech informací potřebných k plnému pochopení dané situace a problému. Zahraniční média například ukazují, jak doopravdy uprchlíci a nelegální migranti přijímají dary, jídlo a další potřebné zboží. Ukazují, jak mladí muži neustále telefonují drahými mobily, nechtějí být registrování, ani zůstat v zemi, která nemá vedoucí úlohu v Evropské Unii.

Velmi pomíjená je i skutečnost silně se radikalizující části obyvatel, která striktně odmítá jakýkoliv přísun imigrantů do České republiky. Tato asymetrická hrozba opět zvyšuje bezpečnostní riziko týkající se propuknutí konfliktů uvnitř státu. Opakované demonstrace a střety jasně ukazují rozpolcenost obyvatel, ale taky neznalost problému v plném kontextu.

Vláda České republiky by si měla uvědomit, co nastane poté, kdy Německo a další země přestanou přijímat uprchlíky. Měla by v co nejkratší době využít mimořádného opatření uzavření hranic, obnovení pohraničních kontrol a zintenzivnit kontroly vozidel kvůli zvyšující se aktivitě převaděčů uprchlíků. Dále by se vláda České republiky měla pokusit zapojit se do pomoci v postižených oblastech jako Sýrie nebo Irák, kde operuje IS, a odkud přichází nejvíce uprchlíků. Česká republika, ať už ve spolupráci s Visegrádskou 4, nebo s EU, by měla vyslat nejen své jednotky v rámci aliančních dohod, ale měla by také poskytnout finanční prostředky pro vytvoření Hot Spotů na území Blízkého Východu, a k boji proti těm, kteří tuto migrační uprchlickou vlnu způsobili. Dále by měla být vynaložena větší iniciativa vůči Evropské Unii k utvrzení suverenity České republiky. Tak důležité a rozhodující hlasování, jako bylo hlasování o kvótách, by nemělo být takovým typem hlasování, ve kterém nás silnější státy přehlasují. Německo by se mělo přestat chovat jako hegemon v Evropě.

Česká republika si musí zachovat svou suverenitu a nepodlehnout nátlaku Bruselu, a alespoň jednou se zase zachovat v zájmu svých občanů.