Lukrativní byznys se sociálním bydlením: Miliardy ze státní pokladny v kapsách lichvářů!

Ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová Tominová (ČSSD) před několika dny médiím řekla, že nastavení současného systému nahrává lidem, kteří do svých nemovitostí nastěhují sociálně slabé lidi a následně za to od státu dostávají nemalé částky. Na tento problém jsem již několikrát upozorňoval a podal jsem i novelu zákona, která tento problém měla vyřešit. Vládní strany jí ale smetly ze stolu.

Jako poslanec za Ústecký kraj a člověk, který se dříve specializoval na bezpečnost, velmi dobře znám kořeny sociálních problémů a tzv. nepřizpůsobivých. Kdo však nese vinu za současný stav? Musím jasně konstatovat, že náš stát, který společenská pravidla nastavil tak, že se vyplatí být nepřizpůsobivým a někteří mohou na nepřizpůsobivých dokonce vybudovat velmi dobrý byznys za státní peníze.

V ČR totiž existují silné zájmové skupiny, jejichž obživa spočívá v provozování předražených ubytoven a v půjčování lichvářských půjček s astronomickými úroky lidem, o kterých předem ví, že tyto peníze nevrátí zpět, nebo je vrátí ze sociálních dávek.

Čím dál tím více se ukazuje, že ve vyloučených lokalitách, zejména na Mostecku a Šluknovsku, opravdu dochází ke zneužívání sociálně vyloučených jako příjemců dávek hmotné nouze. V médiích se tento týden objevil i případ Větřní na Českokrumlovsku, kde žije 4200 lidí, z toho zhruba 500 sociálně slabých, kteří bydlí především na ubytovnách.

Dávky, které byly vyplacené na bydlení, v posledních letech prudce rostou. V roce 2012 dal stát do kapsy firem, které svůj byznys vystavěly na ubytovnách pro sociálně slabé, zhruba 7,4 miliardy korun, loni už téměř 12,1 miliardy.

Co konkrétně využívají firmy, které mají se sociálním bydlením lukrativní byznys? Je to doplatek na bydlení podle § 33–35a zákona o pomoci v hmotné nouzi, kdy jsou dlouhodobí klienti sociální sítě zneužíváni lichváři, kteří parazitují na problému se sociálním vyloučením.

Dlouho jsem hledal řešení tohoto problému, diskutoval s odborníky a se starosty dotčených lokalit. Nakonec jsme společně dali dohromady novelu, která stanovuje, že horní strop doplatku na bydlení bude poskytován podle cenové mapy nájemného, jak ji vytváří státní fond rozvoje bydlení. Podmínkou je plnění hygienických a stavebně technických požadavků, jak vyplývají z § 122 stavebního zákona a provozního řádu podle § 21a zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Je-li například byt kolaudován pro 8 lidí, ale ve skutečnosti v něm bydlí 15 lidí, jedná se o přestupek podle § 178 odst. 1 písm. i) stavebního zákona (“Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že užívá změnu stavby v rozporu s kolaudačním rozhodnutím.”) nebo podle písmene k)

Myslím si, že snad každý, rozumně uvažující člověk, by měl tento zákon podpořit, ale přesto se tak nestalo. Je potřeba začít prosazovat správné věci, bez ohledu na politiku, politické strany a neukojené ambice. Dávky v hmotné nouzi nekončí v rukou potřebných, ale v rukou lidí, kteří uměle vytváří sociálně vyloučenou lokalitu a nechávají si od státu proplatit naprosto nepřiměřené peníze za bydlení, které neodpovídá ani těm nejzákladnějším kritériím. A pak se naši páni politici strašně diví, proč desítky miliard korun, které již stát „investoval“ do řešení sociálních problémů tyto sociální problémy jenom prohloubily.

Takto postavený a zavedený systém neufinancujeme z žádných daní. Žádný deficit státního rozpočtu nám nepomůže v hrazení sněhové koule sociálních problémů, kterou jsme si sami způsobili. Dokud nezměníme nastavení pravidel v sociální oblasti, nezbavíme se ani chudoby, ani nezaměstnanosti, ani kriminality a ani chronických deficitů státního rozpočtu. A to co mě děsí je, že i když člověk tu změnu zákona vypracuje, i když ji těm svým politickým kolegům naservíruje na stůl a poprosí je o zmačknutí jednoho zeleného tlačítka, i když se jedná o návrh rozpočtově pozitivní, i tehdy ta politická vůle k zastavení mrhání peněz našich daňových poplatníků, tady prostě chybí. Mnoho slov, mnoho výmluv, mnoho slibů, ale skutek utekl. Poslanecká sněmovna dnes řešení těchto problémů zamítla a sněhová koule sociálních problémů se na naši společnost řítí dál.

"Strašně mě mrzí, že se potýkáme s takovými problémy, které se zde za několik let nahromadily," řekla ministryně Marksová novinářům. Proč tedy vláda neřešila tento problém již dříve? Již několik let bojuji za vyřešení této tristní situace, podal jsem několik návrhů zákona, ale řešení je stále v nedohlednu.

Ministerstvo práce a sociálních věcí však nyní chystá návrh koncepce sociálního bydlení, ze které by měl vzniknout i nový zákon, který by měl vstoupit v platnost v roce 2017. Co to bude pro české občany a starosty obcí znamenat? V každém městě a obci by mělo připadnout pět procent z úplně všech bytů sociálně slabým. Kde je však obce vezmou, to už nikoho nezajímá. A tak nevyhnutelně dochází k tomu, že místo toho, aby došlo k efektivnímu řešení této situace, bude znepříjemněn život starostů měst a obcí a v neposlední řadě opět českých občanů. Má snad toto být cílem české vlády? Pokud ano, tak je na té nejlepší cestě tohoto cíle dosáhnout.